Baňkování a baňková masáž

O baňkách se zmiňuje v roce 120 slavný římský lékař Galenus: „Kde příroda způsobila bolest, tam nahromadila škodlivé látky“…. Baňkovalo se všemi předměty, v nichž lze docílit podtlaku. Baňka silným pod tlakem přivodí vznik podlitin, působí tak fyzikálně, reflexně, ale také metabolicky tím, že ovlivňuje pochody látkové výměny v přilehlé oblasti a v neposlední řadě stimuluje imunitu organismu. Účinek baňky lze zesílit tím, že jí položíme na speciální místa, jako je akupresurní bod. Nebo na tzv. Headovou zónu, jež dává vzniknout příčným pasovým segmentům tzv. dermatomům. Jsou to kožní okrsky s vlastním nervovým zakončením, vycházející z míšních obratlových segmentů. Při onemocnění vnitřních orgánů se na zádech, v oblastech příčné segmentace, vytvářejí citlivá místa tzv. gelosy, ty pak způsobují další problémy. Baňkováním se dají uvolnit spazmy, které způsobují bolest v oblasti páteře a výhřezy plotének. Baňkováním se dají gelosy zmenšit nebo odstranit a tím pozitivně ovlivnit funkce vnitřních orgánů. Dá se provádět i baňková masáž, která způsobí uvolnění napětí ve ztuhlých svalech v oblasti zad a lopatek, zvýšené prokrvení a tím lepší uvolnění a odvod toxických látek do krevního řečiště a pak při zvýšeném příjmu tekutin (na což by se nemělo zapomínat po žádné masáži) odchodu z těla ven.